Know-How / Peklo změn

Myslíte si, že se rozhodujete racionálně při řešení složitého úkolu? Kdy volíte jistotu a kdy jdete raději do rizika? Více se dozvíte v článku "Peklo změn“, kde nabízím i konkrétní doporučení, na co si dát pozor. Zejména při startu projektu! (5min)

Nedávno získal Nobelovu cenu za ekonomii profesor behaviorální ekonomie Richard H. Thaler (* tipy na související články níže). Navázal tak na George Akerlofa, Daniela Kahnemana a Boba Shillera, kteří k takto oceněným behavioralním ekonomům rovněž patří. Prestižní ocenění ukazuje, že oblast behaviorální ekonomie a neurověd je stále aktuálnější. Co si z těchto výzkumů můžete vzít do vlastního života?

I racionální rozhodnutí může být špatné

Neurovědci zjistili, že většina lidí se rozhoduje odlišně, pokud volí mezi:


A/ jistým menším ziskem a nebo méně jistým větším ziskem

V tomto případě skoro každý volí možnost jistoty (byť menšího zisku). V této situaci se vyhýbáme riziku, že nakonec nezískáme nic. Lidově řečeno, volíme vrabce v hrsti před holubem na střeše.

B/ jistou menší ztrátou, nebo méně jistou větší ztrátou

V tomto případě jdeme do rizika. Volíme variantu méně jisté větší ztráty v budoucnu (protože se chlácholíme nadějí, že by to “nakonec mohlo dobře dopadnout”) před okamžitou a jistou menší ztrátou (např. výdajem za ošetření rizika, či najmutím profesionální podpory).

Nechováme se vůbec racionálně. Příčiny tohoto chování neurovědci již rozkryli.

 

Proč se takto chováme a jak to poškozuje realizaci projektů?

To budeme podrobněji rozkrývat krok za krokem v našem seriálu. Na úvod lze říci, že mnohem více našich rozhodnutí, než jsme ochotni si přiznat, se děje automaticky. Daniel Kahneman uvádí, že tato rozhodnutí činí náš mozkový Systém 1 (rychlý, asociativní a má rád příběhy). Naproti tomu náš mozkový Systém 2 (pomalejší, analytický, pochybující, zapojující kritické myšlení) zapojen není.

Rozhodujeme se často na základě (i neověřených) informací od člověka, kterému věříme, a zejména na základě snadnosti vybavení dané informace. Zaměňujeme snadnost vybavení informace za pravděpodobnost, že nějaký jev nastane. To je typické v mediálním světě. Mizivá pravděpodobnost, že spadne letadlo, je lidmi vyhodnocována za pravděpodobnější, protože se jim díky mediální masáži rychleji vybaví, než jiné možnosti. Naprosto impozantně se tak plýtvá zdroji na ošetření málo pravděpodobných, nebo dokonce v praxi neošetřitelných rizik (Tzv. Heuristika dostupnosti).

Často se také rozhodujeme na základě nějakého stereotypu a jednoho, či dvou šťastných příkladů, které si rychle vybavíme, a nikoliv statistických faktů z daného oboru. Náš mozek prostě není statistika.  Odborně se tomu říká záměna hlavního poměru (tj. toho, co je statisticky průkazné) na úkor reprezentativnosti.

Situaci ještě zhoršuje to, že možné scénáře se v našem mozku vytvářejí na základě omezené množiny faktů, která jsou nám známa.  Daniel Kahneman  zavedl termín WISIATI (zkratka slov “What You See Is All There Is”,  tzn. fakta, která si vybavím, považuji za jediná, která existují). Ta použiji na vytvoření uvěřitelné historky.

V záležitostech spojených s financemi také více riskujeme, když jde o to vyhnout se ztrátě, než když máme příležitost k zisku(tzv. averze ke ztrátě). Jsme rovněž nepřiměřeně optimističtí, zejména pokud jde o naše vlastní schopnosti (tzv. optimistické zkreslení ).

 

Co z toho vyplývá pro projekty, změny a vůbec složitější úkoly?

CHYBY: Na počátku nevěnujeme dost času k rozkrytí zadání. To stojí čas. Nevolíme ani profesionální podporu. Ta totiž stojí peníze. A výdaje času i peněz jsou považovány za jistou (byť menší) okamžitou ztrátu. A ta je nepříjemná.

Jdeme spíše do rizika, I když víme, že chyby se mohou vymstít a celá záležitost může dopadnout hodně špatně.  Přesto ale věříme, že budeme mít tentokrát štěstí. Z několika, často neověřených faktů, proto rychle a sami zkonstruujeme uvěřitelnou historku. Na ní postavíme své rozhodnutí a odhad. Z možných scénářů zvažujeme pouze vysoce optimistický.  Při zahájení projektu jsou tak výrazně podhodnoceny potřebné zdroje a rizika (tzv.Klam plánování).

Jak píše Daniel Kahneman na str. 215 ve své geniální knize  Myšlení rychlé a pomalé: „Naše uklidňující přesvědčení, že svět dává smysl, spočívá na bezpečném základě – máme totiž téměř neomezenou schopnost přehlížet vlastní nevedomost.“  

Z vlastní praxe nabízím tato 4 doporučení, když startujete složitější úkol, nebo jej dostanete zadán:

  • Investujte čas a peníze do řádného rozkrytí zadání a naplánování změny.Budete mít mnohem reálnější představu o potřebných zdrojích. Omezíte přetíženost, která je důsledkem podcenění složitosti změn.
  • Než cokoliv podniknete, vědomě potlačte automatické uvažování a shromážděte a analyzujte fakta z podobných projektů a změn.  Vyhnete se tak nepatřičnému optimismu, co se okamžité situace a schopností týmu týká.
  • Uvažte ztráty z nejhorších možných scénářů.  Nemyslete si, že když na samém začátku nevidíte složitost změny a množství rizik (Unkown Unkowns), tak tam složitost a rizika nejsou. Pokud jste dříve realizovali jednodušší podobnou akci, tak vás může tato zkušenost zcela zmást, pokud máte dělat nyní něco složitějšího.
  • Volte jistou menší ztrátu na počátku před mnohem větší, byť ne zcela jistou ztrátou na konci. Využijte podpory někoho, kdo má s danou věcí zkušenosti, nebo vám ji alespoň pomůže rozkrýt a naplánovat.  Ušetříte čas, nervy a nakonec i peníze.

I při větší energii věnované na počátku si změn a překvapení užijete víc než dost (viz pružnost/agilita ). Vynaložení více zdrojů na počátku se bohatě vyplatí.  Nebudete se tak „smažit v pekle“ neustálých, špatně připravených změn. Možná ucítíte závan větší duševní spokojenosti z toho, že děláte smysluplnou práci, která vás baví. Zažijete také častěji příjemný pocit z dosaženého cíle a ve vztazích, které jsou obohacující.

Autor: Josef Hajkr, SHINE Consulting 

Citované a související  zdroje:

Doporučení k dalšímu samostudiu z našeho blogu www.jaknazmenu.cz:

Nastavte férové prostředí pro projekty, změny a inovace www.motiv-ace.cz